Tři tady a přece jinde 3.

14. července 2008 v 21:26 | Casidy |  Tři tady a přece jinde
Další díleček mojí oblíbené povídky Tři tady a přece jinde. Tak klik na c.č.

"Ukloň se, to je přece Pán Upírů.." šeptla Badelline. "Neznám pána upírů." Sylva se cítila, jako by jí ujel vlak. Šeptaly tam na sebe před nějakým veledůležitým Pánem upírů a ona o něm nikdy ani neslyšela. "Badelline, můžeš vstát. Co je tu nového?" Jeho hlas byl tak chladný ale přitom tak jiný a nepopsatelný hlas s výrazným r. To je ten, co všechno způsobil. Sylva si vzpomněla na to výrazné r, které slyšela tehdál u okna. Patří stejnému majiteli, kterého teď viděla. Stejný zvonovitý plášť jako před tím. Stále však nemohla vidět, jak vypadá, protože byla v pokoji tma, jen měsíční svit ozařoval jejich tváře. Pán Upírů však zůstával ve stínu. Badelline vstala z úklonu a spustila: "Ta bláznivá Emilie Frisco Posesile jsem dotáhla další upíří děti. Včera tu zemřel Manedill Nikoto." Řekla smutným tónem. "umučili ho k smrti.."v Badelliných očích byl vidět smutek, nejspíš byl pro ní důležitý, usoudila Sylva. Bylo jí Badelline líto, ale nemohla nic dělat. "Ty jsi Isabel Miranha Luren, viď." Sylva chtěla něco dodat, ale on nečekal na odpověď, zjevně věděl, že se tak jmenuje." "Přišel jsem si pro tebe." No tak to bylo na Sylvu už moc. Pán upírů si přišel pro ní? "A..a.." Sylva nebyla schopná slova. "Badelline je můj špeh, zůstane tady." Umí číst myšlenky? Snad ne.. "ale ano, umím Isabel." Né! Už se mu neschovám, ví o všem na co myslím, to je strašné, co moje soukromí? Myslela si Sylva. "Teď se mnou poletíš do světa upírů, tam budeš v bezpečí." Jeho hlas byl stále tak klidný a rozhodný. Sylva stále neviděla, jak vypadá a to jí štvalo nejvíce. Když už byli na odchodu vykřikla Badelline: "A co moje sestra?! Kdy jí uvidím?!" "Dočkej času.." odpověděl bez jediného pohledu směrem k ní. Sylva nechápala, jak se odsud dostanou pryč, neuměla létat a navíc na okně byly mříže. "Chyť se mě." Pronesl do ticha. Sylvě bylo líto, že tu Badelline nechává, ale Pán Upírů vypadal rozhodně a neoblomně. Chytila se ho za kus pláště, potom pronesl něco jako: "La verra sangre." Najednou se svět zatočil Sylvě se udělalo špatně, když se zanedlouho ocitli před nějakou bránou. Sylva dopadla nohama na zem a zatočila se jí hlava, takže spadla. Pán Upírů se k ní otočil a podíval se na ní. Bylo jí to trapné, ale nemohla se postavit na nohy. On jakoby ale bez problémů pokračoval dál blíž k bráně. Ta se před ním otevřela. "Pojď dál.." ozvalo se z brány chraplavým hlasem. "Pojď dál.." ozvalo se znovu. Sylva se nemohla hnout z blízka, něco jí přitahovalo k zemi jako magnet. Pán Upírů odešel z dohledu, ale brána zůstala otevřená. Zanedlouho k ní přišli dva zahalení muži, popadli jí za ruce a odvedli jí přes bránu. Tam na ně už čekala jedna dívka. Na sobě měla také hábit, ale na hlavě neměla kápi jako ostatní strážci brány. Tedy Sylva se alespoň domnívala, že jsou to strážci brány. Dívka se podívala Sylvě do obličeje, vytáhla z kapsy jakýsi obrovitý zub, odhalila Sylvě ruku a hrotem zubu zatlačila na kůži. Ze zubu začala vytékat podivná tekutina připomínající krev. Tekutina vytékala Sylvě přímo do ruky. Mezitím Sylva postřehla, že se brána zavřela, všude kolem byla tma a mlha. Najednou přestávala vnímat okolní svět. Začala se měnit. .Její oči nebyly modré, ale černé jako noc, její kůže zesvětlila, upíří zuby se jí zvětšily a vlasy ztmavly na černo.. Sylva se probrala k vědomí. Na sobě měla černý hábit jako všichni ostatní, na hlavě kápi. "Od dnešní noci se jmenuješ Sarita a patříš sem, do našeho světa." Sylva si nepamatovala na svůj normální lidský svět, vzpomínala si jen na to, jak jí kouzelníci zatkli za upírství. Ruce i nohy jí teď poslouchaly jako dřív. Chtěla odejít a tak šla. Žádná z těch osob, které jí způsobily "přeměnu" se za ní nedívaly. Najednou před ní stála obrovská propast. Na druhém konci se v dálce tyčilo město a jakýsi hrad. Na druhém konci stanul nějaký černovlasý kluk. "Skoč!" Cože? Sylva netušila, jestli slyšela dobře. "Notak, na co čekáš?! Skoč!" zakřičel znovu. Kluk viděl, že Sylva váhá. Bez rozběhu se odrazil a skočil k ní. Sylva se kupodivu ani nepohnula, i když jí skočil málem na hlavu. Vypadalo to, že ten kluk dobře věděl, co dělá. "Proč neskočíš? Ale neboj, všichni nováčci se bojí, naučíš se. Nebo snad neumíš skákat?" Sylva se na něj podívala jako na blázna. "Tak jinak.." vyhrul jí rukáv. "Hmm.." prohlížel si znamení, co měla na ruce, ani nevěděla, že nějaké má. "Takže tohle je něco jako..tma a oči.. a tohle jako.. ostrost a šavle?" Podíval se jí do obličeje a najednou se mu vyjasnilo v obličeji, uvidel totiž..
Pokráčko příště!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Četl/a jsi povídku Tři tady a přece jinde 3. ?

četl/a a moc se mi líbila 77.8% (7)
četl/a ale nelíbila se mi 22.2% (2)

Komentáře

1 greatsimik greatsimik | Web | 15. července 2008 v 15:24 | Reagovat

super já to úplně žeruxD

2 greatsimik greatsimik | Web | 15. července 2008 v 16:03 | Reagovat

máš u mě diplom za 6.bleskovku !

3 Iwčík-tvoje SBénko,které tě má strašně mooooc rádo Iwčík-tvoje SBénko,které tě má strašně mooooc rádo | Web | 8. listopadu 2008 v 12:54 | Reagovat

úža,úža,úža! Nemám slov!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama